family CERAMBYCIDAE Latreille, 1802

subfamily LAMIINAE Latreille, 1825

tribe Monochamini Gistel, 1848

genus Monochamus Dejean, 1821

subgenus Monochamus Dejean, 1821

Monochamus saltuarius (Gebler, 1830)

Monochamus saltuarius saltuarius (Gebler, 1830)

RUS or.	RUS or.	RUS or.	RUS or.	RUS or.

Monochamus saltuarius occidentalis Sláma, 2017

CZ	CZ	CZ	CZ

Velikost 11-19 mm.

Bionomie. Lesy s původním výskytem jehličnatých stromů. Druh především stromových korun a větví, průměr napadeného materiálu je 2-6, výjimečně až 12 cm. Požerky jsou obdobné jako u ostatních druhů rodu Monochamus. Larvy vyžírají chodby, které jsou částečně v kůře a částečně zasahují do běli. Před vstupem do dřeva larvy vyžírají širší chodby, které se obvykle spojují v nepravidelné plošky, kryté velmi slabou vrstvičkou kůry. Ve dřevě pokračují v žíru a tam se i kuklí. Dřevo prožírají podélně i příčně v celém průměru. Larvy vykusují silnější delší třísky, které částečně zůstávají v chodbách a částečně jsou vykousanými otvory v kůře vyhazovány ven. Přezimuje ve stadiu larvy. Doba vývoje obvykle dvouletá. - Imaga se vyskytují od poloviny VI. do počátku VIII. (13.IX.1970 *Niedl), maximum VII., téměř výhradně na dříví. Většina imag se zdržuje v korunách stojících stromů, méně často v korunách čerstvých vývratů, nebo na zpracovaném dříví. Převážně sedí na spodní straně dřeva.

Živné rostliny - Zejména na Picea, méně často na Pinus uncinata uncinata; Pinus uncinata rotundata (*Škorpík).

Monochamus galloprovincialis (Olivier, 1795)

Monochamus galloprovincialis galloprovincialis (Olivier, 1795)

FR	FR	ESP	FR	FR	ALG

Monochamus galloprovincialis pistor (Germar, 1818)

CZ	CZ	FR	GR	GR	CZ	CZ	GR	JUG

Monochamus galloprovincialis cinerascens Motschulsky, 1860

                                    Monochamus galloprovincialis tauricola Pic, 1912

Velikost 16-26 mm.

Bionomie. Vývoj v odumírajících nebo vyvrácených stromech. Napadá především koruny stromů, větve a vrcholy o slabším průměru, převážně 4 – 15 cm, vzácně silnější dřevo 20 – 25 cm. U starších Pinus sylvestris se vývoj uskutečňuje pouze v horních částech se slabou kůrou, oddenky se silnou borkou nejsou nikdy napadeny. U Pinus uncinata a jižních druhů Pinus s méně rozdílnou kůrou může dojít k napadení i dolních částí. Larva vyžírá v kůře a běli široké chodby, které se spojují ve větší plošky. Larva vyhlodává dlouhé třísky, které částečně vyhazuje otvory v kůře ven. Larvální chodby zasahují hlouběji do bělové části a mají hrubý povrch po vykousání třísek. Později larva vstupuje do dřeva, kde pokračuje v žíru do značné hloubky a tam se i kuklí. Imaga často vylézají i na protější straně dřeva. Výletový otvor ze dřeva má téměř kruhový tvar. Doba vývoje je obvykle jednoletá, méně často dvouletá, ale ze stejného dřeva jsem vychoval ojedinělá imaga i po třech letech. - Výskyt imag je velmi rozdílný, vyskytují se od poloviny V. do IX., převážně VII. – VIII. Zdržují se především v korunách stromů, kde provádějí zralostní žír, ale velmi často též na čerstvých letních vývratech. Přítomnost imag prozradí zralostní žíry - vykousané malé plošky nepravidelného tvaru na slabé kůře větviček. Méně často se imaga vyskytují na čerstvém rovnaném dříví.

Živné rostliny - Pokud je mi známo, zjištěn pouze na Pinus. U nás především na Pinus sylvestris, méně Pinus uncinata a nigra. V jižní Evropě a severní Africe snad na všech místních druzích Pinus.

Variabilita. Značná variabilita ovlivněná geograficky je ve zbarvení krovek mezi imagy z Česka, Francie a Balkánu, jde o subspecie? Stejný problém je u nominální ssp. galloprovincialis při srovnání imag z Evropy a Afriky.

Monochamus sartor (Fabricius, 1787)

V ICONES (2006) jsem uvedl Monochamus urussovi (Fischer v. Waldheim, 1805) jako subspecii Monochamus sartor (Fabricius, 1787). Obvykle bývají  Monochamus sartor a M. urussovi uváděny jako dva druhy.  Nezměnil jsem názor, že se jedná o dvě subspecie stejného druhu. Wallin, Schroedwer & Kvamme (2013) v obsáhlé podrobné práci o rodu Monochamus jsou stejného názoru.  Imaga M. urussovi se od západu na východ postupně odlišují, takže podle habitu je možné je přibližně lokalizovat. Viděl jsem více kusů z Bialowieže a bývalé Podkarpatské Ukrajiny vyznačujících se typicky více nebo méně žlutým zbarvením konce krovek. Tato imaga byla dříve determinována jako M. urussovi. Jde o dva geograficky odlišené poddruhy s výskytem od Polska a západní Ukrajiny na západ (subsp. sartor) a na východ (subsp. urussovi). V místě styku obou poddruhů se imaga ve svých znacích překrývají. Řadu dospělců z Bialowieže nebo západní Ukrajiny je podle mne možné (nebo žádoucí) determinovat jako M. sartor urussovi. V Maďarsku, Rakousku a Česku je situace jiná, tam je M. sartor urussovi, odpovídající plně východní formě, introdukovaným druhem téměř jistě z Ruska. Exemplář nalezený v Česku u Králík (Sláma, 1998) se nejvíce podobá kusům ze západní Sibiře. Jak už jsem dříve napsal, dovážely se k nám zejména na severní Moravu tisíce m² smrkového dřeva ze Sovětského Svazu, obvykle silně napadeného kůrovci i tesaříky.

Monochamus sartor sartor (Fabricius, 1787)

Monochamus sartor urussovi (Fischer v. Waldheim, 1805)

Velikost 19-35 mm.

Bionomie. Jehličnaté, hlavně původní smrkové lesní porosty. Vývoj larev v oslabených nebo padlých stromech. Larva se vyvíjí nejdříve mezi kůrou a bělovou částí dřeva a pak vstupuje do dřeva, které prožírá hluboko, často až do středu dřeva. Vykusuje dlouhé silné třísky, které vykousanými otvory v kůře částečně vyhazuje ven. Je-li stojící strom silně napaden, bývá pod ním půda pokryta vrstvou těchto třísek. Chodby jsou široké a ploché, na okrajích hrubé po vykousání třísek. Před zakuklením larva vyhlodá výstupní chodbu a ponechá jen slabou vrstvičku dřeva k prokousání imagu. Výletový otvor je téměř kruhový. Přezimuje ve stadiu larvy. Doba vývoje jeden (v domácích podmínkách) až dva roky. - Imaga se vyskytují převážně v VII. a VIII., zcela výjimečně v VI. nebo IX. Jsou přes den většinou ukryta na spodní straně dřeva zejména čerstvých vývratů, ale i rovnaného dříví. Velmi často létají i ve dne za plného slunce. Zralostní žír provádějí imaga na mladých větvičkách převážně do síly 10 mm.

Živné rostliny - Picea, podle Demelta (1966) ve Vogézách též v Abies pectinata.

Monochamus sutor Linnaeus, 1758

Monochamus sutor sutor Linnaeus, 1758

CZ	CZ		CZ
CZ		CZ		CZ

Monochamus sutor longulus Pic, 1898

Velikost 15-24 mm.

Bionomie. Jehličnaté, hlavně smrkové lesy na místech převážně původního výskytu smrku. Vývoj pod kůrou a ve dřevě větví a špiček oslabených nebo čerstvě odumřelých, převážně starších i velmi silných stromů, na vývratech nebo dřevě ležícím na zemi. Larvy vyhlodávají chodby pod kůrou a pak vstupují do dřeva, kde pokračují v nepravidelném žíru i hluboko napříč napadeným materiálem. Vyhlodané třísky zčásti vyhazuje otvory v kůře ven. Přezimuje v larválním stadiu. Kuklí se ve dřevě, imago před výletem vykouše kulatý výletový otvor. Doba vývoje obvykle dvouletá, méně často 1 a 3 letá. – Imaga od VI. do VIII., maximum VII. Přes den převážně na spodní straně dřeva, zejména na vývratech v korunové části. Zralostní žíry provádějí imaga na slabých větvičkách, zejména v korunách stromů okusováním mladé kůry, ev. jehličí.

Živné rostliny - Picea, Heyrovský uvádí v Tatrách též v Pinus cembra; Pinus (Kemner, 1922); udává se též Abies.

Monochamus saltuarius occidentalis Sláma. 2017         CZ    Picea

Monochamus galloprovincialis galloprovincialis Olivier , 1795           ESP    Pinus

Monochamus galloprovincialis pistor  Germar, 1818           Pinus uncinata

                                                                                                CZ    Pinus sylvestris

Monochamus sartor sartor Fabricius, 1787 SK   Picea

Monochamus sutor sutor Linnaeus, 1758 CZ   Picea